O české korupci, slovenských odposleších a postsovětských snech

Bující korupce v Česku už není jen tématem pro domácí média. Problému se stále častěji věnují i zahraniční komentáře, což vyvolává nelibost našeho politického establishmentu. Jeden z takových článků vám nabídneme vzápětí. Podíváme se rovněž k našim nejbližším sousedům – Slovenskem totiž v těchto dnech otřásá skandál s nelegálními odposlechy zejména v řadách novinářů. Tedˇ se však ukazuje, že terčem těchto praktik byla i odstupující premiérka Iveta Radičová. Poté se vypravíme na území bývalého Sovětského svazu – pod taktovkou Ruska se tu chystá ambiciózní mocenský projekt. Už teď se však zdá, že megalomanské plány zůstanou patrně jen v říši snů. Závěrem pořadu zjistíme, že mladí vzdělaní Řekové prchají před krizí ve stopách svých dědů do Německa.

Korupce v Česku začíná ohrožovat byznys 

Neschopnost České republiky vykořenit korupci ohrožuje investice v době, kdy ekonomika zpomaluje. Listu ]]> Financial Times ]]> to řekl Zdeněk Bakala, jeden z nejbohatších podnikatelů v zemi. Exministr průmyslu Martin Kocourek se tento měsíc stal třetím politikem, který musel opustit vládní post. Přiznal, že před ženou během rozvodového řízení „odklonil“ na 800.000 dolarů. Tato čísla premiérovi Petru Nečasovi pramálo pomáhají v jeho kampani za skoncování s korupcí. „Náklady jsou obrovské a odstrašují investice,“ prohlásil Bakala, který je spoluzakladatelem mezinárodní investiční skupiny BXR Group. „Naše působení v Česku omezujeme. A jedním z důvodů, proč tak činíme, je to, že se stává takřka nemožné zde obchodovat.“ 

Toto zjištění je špatnou zprávou v časech, kdy Evropská komise odhaduje, že ekonomický růst v zemi s malým a otevřeným trhem příští rok kvůli těžkostem v západní Evropě zpomalí na sedm desetin procenta. Nečas, který přirovnal korupci k „rakovině“ bující v srdci české demokracie, se pokusil problém vyřešit vyhozením nakažených ministrů a ustavením pracovní skupiny, která by proti zlořádu bojovala. Prozatím se ale zdá, že jeho snažení mělo jen malý účinek. Neustálý vír obvinění ubírá popularitu tříčlenné vládní koalici, a to v době, kdy prosazuje hospodářské reformy s cílem snížit v příštím roce rozpočtový deficit na 3,5 procenta HDP. Pomoci s tím má kombinace zvýšení daní a osekání příspěvků všeho druhu. 

Průzkum společnosti SC&C, která se zabývá veřejným míněním, ukazuje, že téměř dvě třetiny Čechů považují současnou politickou garnituru za dokonce více zkorumpovanou, než byli komunisté vládnoucí před rokem 1989 – uvádí prestižní list a pokračuje: „Veřejnost toho má naprosto plné zuby. Není týdne, aby se neobjevil nějaký nový korupční případ,“ řekl Jan Jireš, který je politickým analytikem na české soukromé vysoké škole Cevro Institute. 

Bakala, který založil nadaci pro boj s korupcí, tvrdí, že má osobní zkušenost s tím, jak si úředníci žádali o všimné. „Ve všem počínaje žádostí o stavební povolení po vyjednávání o normách vás neustále hodnotí rozličné osoby očekávající peníze,“ prohlásil na stránkách deníku Bakala. Andrej Babiš, další z českých magnátů, v České televizi řekl, že si mu o úplatek výměnou za ovlivnění názoru prezidenta Václava Klause na zákon o biopalivech řekl poradce hlavy státu. Ten sice obvinění odmítl, ale záležitost prošetřuje policie. „Žijeme v nefunkčním státě,“ cituje deník Babiše. 

Problém s korupcí v Česku vyrůstá z podnikatelské kultury, která se ustavila počátkem 90. let. V té době sporná kuponová privatizace, jež měla dát každému občanovi podíl ve státních společnostech, skončila rozkradením fondů. Dokonce i dnes snahy zakročit proti skulinám, které umožňují zájemcům o veřejné kontrakty nadále držet akciové podílníky v anonymitě, nebyly dovedeny do konce. Zatímco ministr zahraničí a šéf vládní strany TOP 09 Karel Schwarzenberg obvinil vlivnou státní energetickou společnost ČEZ z nelegálního financování politických stran, vyšetřuje policie ministra financí Miroslava Kalouska kvůli obviněním z korupce. Ten veškerá obvinění popírá. 

„Česko není zkorumpovanější než ostatní země v regionu. Co je unikátní, je skutečnost, že politická patronátní síť je v Česku velmi dobře etablována,“ říká David Ondračka, který stojí v čele české pobočky nevládní organizace Transparency International. Analytici se domnívají, že toleranci veřejnosti ke korupci může narušit zpomalení ekonomiky. „Lidé v této zemi dlouho věděli, že politici jsou zkorumpovaní. Dokud ale stát prosperoval, nebyl to takový problém,“ uvádí Jiří Pehe, ředitel pražské soukromé vysoké školy New York University in Prague. A dodává: „Nyní, když jsou lidé vyzýváni k utahování opasků, je jejich nové skandály pobuřují.“ 

Ministři financí jako fotbaloví hráči 

A na stránkách citovaného listu ještě zůstáváme: evropským ministrem financí roku 2011 se v novém žebříčku ]]> Financial Times ]]> stal Švéd Anders Borg. Český ministr Miroslav Kalousek skončil na osmém místě, Slovák Ivan Mikloš je šestý. Hodnotitelé ale podotýkají, že spíše než chvála stojí za zmínku kritika, převážně za to, jak se šéfové státních pokladen staví k současné dluhové krizi, která ohrožuje celý kontinent. „V situaci, kdy je Evropa na pokraji recese, má oslabené banky, dluhopisové trhy se zmítají v chaosu a investoři zpochybňují budoucnost eura, nemohl být ten tlak silnější,“ připouští list, který ministry hodnotil spíš jako fotbalové hráče. 

„Podívali jsme se na práci s míčem, zda jsou týmoví hráči, a spočítali jsme jim i vlastní góly,“ uvedl list. Porota nastavila laťku výkonnosti, kterou od ministrů očekává, a podle toho rozdávala známky. Brala přitom ohledy na to, jak kroky ministrů vyhodnotil ten nejtěžší sudí – sám finanční trh. Hodnoceni byli ministři z 19 zemí EU a komentátoři nešetřili kritikou. „Praktická řešení dluhové krize v eurozóně opakovaně mařily průtahy a provinční politika,“ řekl například šéf konzultační společnosti Re-Define Sony Kapoor, který byl jedním ze sedmi hodnotitelů. „Kandidáti byli kolektivně lhostejní v tom smyslu, že dovolili, aby se zvládnutelná krize vymkla kontrole,“ dodal. List v žebříčku hodnotil několik faktorů, především politické postavení ministra, jeho vliv na ekonomiku a také jeho celkovou důvěryhodnost. V každé kategorii se hodnotilo od jedné do 19 s tím, že jednička byla nejlepší známkou. První Borg má jedničku ve všech hodnocených kategoriích, poslední Evangelos Venizelos z Řecka je nejméně kredibilní.
 

Premiérka Radičová obětí odposlechů? 

Aféra s odposlechy slovenských novinářů vojenskou kontrarozvědkou se zřejmě týká i dosluhující premiérky Ivety Radičové. Slovenský list ]]> Nový čas ]]> dnes informoval o existenci dokumentu s názvem Dáma, podle kterého zpravodajci monitorovali i Radičovou. Kvůli odposlechům přijde o funkci ministr obrany Ľubomír Galko. Zmíněný dokument je údajně souhrnem zpravodajských informací a hodnocení názorů Radičové zejména na osobu Martina Chrena. Tento někdejší státní tajemník ministerstva hospodářství musel loni post kvůli střetu zájmů opustit. Vyšlo totiž najevo, že jako spolumajitel firmy Hayek Consulting a zároveň vládní úředník vyjednával pro tuto společnost státní zakázku. Hayek Consulting poté podepsala kontrakt za 8100 eur s Národní agenturou pro rozvoj malého a středního podnikání. 

Informace agenti podle všeho získávali od sítě informátorů. Dokument se také zmiňuje o telefonátu mezi Radičovou a předsedou koaliční Svobody a Solidarity Richardem Sulíkem. SaS přitom Chrena během sporu s premiérkou podporovala. Existenci dokumentu Dáma podle Nového času potvrdily dva na sobě nezávislé zdroje. Ty rovněž uvedly, že souvisel s firmou Hayek Consulting. Deník se Galka také přímo dotázal, zda mu něco akce Dáma říká. „Dáma? Ne, nikdy jsem o ničem takovém neslyšel,“ citoval list odpověď ministra obrany. Na podobnou otázku nechtěla odpovědět ani Radičová. Jedna z největších afér s odposlechy ve slovenské historii propukla v pondělí poté, co média zveřejnila informace o sledování tří redaktorů listu Pravda a šéfa zpravodajské televize TA3 Michala Gučíka. 

Rusko plánuje protiváhu Evropské unii 

Schopnost žít v budoucnosti, v projektech, které naprosto není nutné uskutečnit, vždy byla vlastní našemu lidu. Teď byla zlegalizována, zdokonalena a přijata jako pracovní technologie i ruským režimem, napsal ruský list ]]> Vedomosti ]]> k pátečnímu summitu rusko-bělorusko-kazašské celní unie a prohlášení tří prezidentů vytvořit na tomto základu i Euroasijskou hospodářskou unii. Premiér a prezident vytvářejí globální sjednocení národů, staví „křemíkové údolí“, což je narážka na výstavbu vědeckého městečka Skolkovo jako ruské obdoby kalifornské líhně vyspělých technologií v Silicon Valley, zdvojnásobují velikost Moskvy a od prezidenta slyšíme i o naší, vylepšené obdobě Evropské unie. Jakoby se už všechny tyto projekty zhmotnily a nastal čas, aby se Rusko už podělilo o své zkušenosti z modernizace se zaostávajícími zeměmi. 

Ale to se jen zdá. Ve skutečnosti prezidenti Ruska, Běloruska a Kazachstánu před několika dny podepsali sérii dokumentů o prohloubení hospodářské integrace a založili Euroasijskou hospodářskou komisi, která se od příštího roku bude starat o sjednocení technických předpisů, sladění pravidel hospodářské soutěže, makroekonomické, migrační a průmyslové politiky a o podporu zemědělství. Předpokládá se, že se s tím vypořádá k roku 2015, kdy už bude možno hovořit o Euroasijské hospodářské unii, oblíbeném snu kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, který se nedávno stal snem i Vladimira Putina. 

Zdá se, že Alexandru Lukašenkovi je jedno, o čem bude snít, jen aby to byl společný sen s Putinem: běloruský prezident prohlásil, že vše se dá stihnout k roku 2013, a Dmitrij Medveděv, který má v ruském vládnoucím tandemu obvykle budoucnost na starosti, taky odvětil, že lze postupovat rychleji, jestliže ovšem dozrají předpoklady. Žádná Euroasijská unie dosud neexistuje, ale Medveděv je už přesvědčen, že nezopakuje chyby Evropské unie, protože se sjednocují podobné, rychle rostoucí ekonomiky a nikdo nekupuje zajíce v pytli. Skutečně, sousedé se dobře znají, ale srovnávat ruskou a běloruskou ekonomiku je docela složité. A nemluvě o Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, o jejichž připojení k unii psal ve svém článku Putin – a to znamená, že tuto událost lze považovat za nevyhnutelnou. 

Ještě dále ve snění zašli zákonodárci ze Společenství nezávislých států během debaty o unii ve Státní dumě. Vidí v příští unii společný soud pro lidská práva, orgán dohlížející na průběh voleb, společnou banku a měnu. Unii nazvali „velikou zemí“, do které by mohly vstoupit nejen postsovětské republiky. 

Takové snílkovství je v Rusku už mocenský nástroj a týká se nejen euroasijského projektu. Vzpomeneme-li si, jaké problémy nejvíce ze všeho vzrušují představitele výkonné a zákonodárné moci, s čím či za co veřejně bojují, črtá se podivný a barvitý svět utopie, ve kterém také přinejmenším částečně žijí. 

Rusko se v tomto světě jeví jádrem silného regionálního uskupení od Atlantiku po Pacifik. S unií musí počítat všechny země světa, a to tím spíše, že ruská armáda, vyzbrojena umělou inteligencí, je s to dát symetrické a asymetrické odpovědi na jakékoliv provokace. Hrůzným snem nepřátel se stává bojový badminton. V této docela klidné mezinárodní situaci jsou úhlavními nepřáteli Ruska pedofilové a pěstouni ruských dětí ze Spojených států. Ale nebudou dlouho sužovat naše občany, protože naše „křemíkové údolí“ je mnohem více křemíkové než jejich. 

Rusko je také strůjcem a vůdcem velikého vesmírného projektu – společného globálního systému kosmického hlídkování, který ochrání planetu před asteroidy a mimozemšťany. Rusko je řízeno z „velké Moskvy“, po které se neustále přemisťují orgány řízení – aby nikdo nezjistil, kde jsou – a v čele země stojí věčný tandem, jehož představitelé se také neustále přemisťují. Spisovatel Konstantin Paustovskij kdysi napsal: „Potřebujeme snílky. Nastal čas zbavit se posměchu vůči tomuto výrazu. Mnozí ještě neumějí snít, a možná proto nedokážou držet krok s dobou.“ 

Mladí Řekové hledají štěstí v Německu  

Mladí Řekové migrují po vzoru svých dědů kvůli prohlubující se ekonomické krizi a rostoucí nezaměstnanosti mimo jiné také do Německa. Místo dělníků, jak tomu bylo v 60. letech, jde ale spíše o lidi s vyšším vzděláním, uvádí na svém webu ]]> agentura AFP ]]> . „Pracovala jsem sedm měsíců v Řecku a dostala jen desetinu slíbené mzdy. Rozhodla jsem se proto pokusit se o štěstí v Berlíně,“ říká Atéňanka Elin Georgakilová, která má diplom z interiérové architektury. V německé metropoli je teprve 14 dní, bydlí v podnájmu u mladého Němce s řeckými kořeny Marka Sokianose, kterého úděl jeho krajanů přiměl k tomu, aby jim pomáhal podle svých sil. 

Mladá žena patří k nové vlně mladých diplomovaných lidí, kteří byli nuceni kvůli krizi svou rodnou zemi opustit. A jako mnozí jiní si i ona vybrala Německo, kde už žije velká řecká komunita imigrantů, třetí největší po Austrálii a Spojených státech. Ta v Německu pochází z migrační vlny z 60. let, kdy tehdejší západní Německo během hospodářského zázraku doslova hladovělo po dělnících, jichž se mu nedostávalo. Kromě Turků, Italů a Španělů se nabídla možnost v rámci mezivládních úmluv i Řekům. Kdo se neuchytil v průmyslu, zkoušel to ve službách – po krizi v první polovině 70. let se množily jako houby po dešti například řecké restaurace a cestovní kanceláře. 

Nynější krize, která se promítla do nezaměstnanosti ve výši 18 procent v Řecku – ve srovnání s 6 a půl procenty v Německu, zasáhla valnou měrou i absolventy vysokých škol. V nich vidí německá strana velkou příležitost. „V Německu chybějí lékaři. V Řecku musejí mladí doktoři dlouho čekat například na místo například na interních odděleních,“ podotýká Beate Raabeová z německé Ústředny pro zprostředkování práce a dodává: „Proto jsme v letech 2010 a 2011 zorganizovali s našimi řeckými partnery náborové akce pro mladé absolventy medicíny. Od letošního roku navíc zkoumáme zájem řeckých inženýrů o práci v Německu. Koncem roku budeme pravděpodobně mít první výsledky monitoringu.“ 

Velkou překážkou, s níž se setkala i Elin Georgakilová, je ale to, že se řecká mládež příliš německy ve škole neučí, neboť zcela převládá angličtina. I to se ale mění: nárůst zájmu o kurzy němčiny je na Goetheho institutech v Německu i v zahraničí přímo raketový. Ve srovnání s loňským rokem počet studentů původem z Řecka stoupl letos o 30 procent. O tom, že už se řada Řeků v Německu uchytila, svědčí údaje tamních pracovních úřadů, podle nichž počet Řeků přispívajících na sociální pojištění stoupl letos meziročně o skoro šest procent. 

Očekává se přitom, že údaj z konce roku bude ještě vyšší. Nárůst zájmu o práci v Německu registruje také německé ministerstvo zahraničí, které eviduje žádosti na svém velvyslanectví v Aténách. Elin Georgakilová se zatím učí německy na počítači, práci stále hledá. V jednom z berlínských butiků nabízí módní kabelky, které s přítelkyní vyrobila a prodává je – v očekávání lepších zítřků – za 25 až 45 eur za kus.


Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci ]]> iRadio ]]> . Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v ]]> Týdeníku rozhlas ]]> .