- Home
- About
-
Staff
- Commentaries by FPS Staff
- Rusakovich Andrei Vladimirovich
- Rozanov Anatoliy Arkadievich
- Research Briefs
- Tihomirov Alexander Valentinovich
- Shadurski Victor Gennadievich
- Sidorchuk Valery Kirillovich
- Brovka Gennady Mikhailovich
- Gancherenok Igor Ivanovich
- Malevich Ulianna Igorevna
- Prannik Tatiana Alexandrovna
- Selivanov Andrey Vladimirovich
- Sharapo Alexander Victorovich
- Testimonials
-
Conference Proceedings
- Amber Coast Transport Initiative Project Concept
- Nato and Belarus - partnership, past tensions and future possibilities
- OSCE High-Level Seminar on Military Doctrine
- Poland-Belarus: perspectives of cross-border cooperation
- Polish-Belarussian Transborder Customs Cooperation: сurrent Problems and Challenges
-
Reports
- We see the significant reduction of the U.S. Army in Europe
- NATO's International Security Role
- International seminar on issues in the Collective Security Treaty Organization
- Belarus-Turkey: The ways of cooperation - 2011
- Belarus - Poland: two decades of international relations
- Belarus-Turkey: The ways of cooperation - 2009
- International seminar Belarusian Diaspora: Past and Present
- The first Round Table
-
News Releases
- The conference on Overcoming the financial crisis
- Round Table on history and future of Belarus-Poland cooperation
- Seminar on Belarusian diaspora: past and present
- The conference on Belarus in the Modern World
- The conference on Economic, legal and informational aspects of cooperation in customs sphere
- Comments
- Contact
Stavba plynovoduFoto: Eva Holá
Konec tranzitního diktátu! Podobnými proklamacemi uvítala včerejší zahájení technologických příprav a zkoušek těsnosti potrubí skoro všechna ruská provládní média.
Kupříkladu propagandistická vládní rozhlasová stanice Golos Rossji řekla, že spuštění této energetické dopravní tepny v zásadě odstraňuje nebezpečí, že by – jako se to stalo už několikrát – střední a západní Evropa nedostávaly svůj smluvně zajištěný ruský zemní plyn, protože by jeho dodávky blokoval jeho zatím rozhodující tranzitní přepravce, tedy Ukrajina. Poslední velká rusko-ukrajinská plynová válka se odehrála již před skoro třemi lety, na počátku roku 2009, a trvala skoro 20 dní. Poté premiéři Tymošenková a Putin podepsali smutně proslulou smlouvu, kvůli níž bývalá předsedkyně ukrajinské vlády v současné době stojí před soudem a hrozí jí desetileté věznění…
Podívejme se na základní technické parametry nového podmořského plynovodu. Začíná v ruském Vyborgu a po 1224 km zatím končí v německém Grefiswaldu. Následovat by měly další etapy, které by ruský zemní plyn přivedly také do Skandinávie a Velké Británie. Podstatná je kapacita nové roury. Ta by v současné době při plném výkonu měla do Evropy za rok dopravovat 27,5 miliardy kububickýcj metrů plynu. Zanedlouho však bude dobudována i druhá paralelní potrubní cesta, a přepravní výkon plynovodu se tak zdvojnásobí.
V této souvislosti se znovu začíná mluvit i o dalším novém ruském plynovodu Jižní proud, který by dosavadní tranzitní státy, především Ukrajinu a Bělorusko, obcházel z jihu. V případě tohoto projektu však ještě nejsou dokončena jednání s novými tranzitními státy, a jeho výstavba je proto zatím tak trochu na vodě – koneckonců i proto, že západní Evropa připravuje konkurenční projekt Nabucco a že někteří odborníci vyslovují pochyby, zda v Ázerbájdžánu a ve Střední Asii bude dost suroviny na to, aby mohla být naplněna obě potrubí.
Dodávky ruského zemního plynu Severním proudem by měly být zahájeny zřejmě už počátkem října a slavnostního ceremoniálu příchodu prvního plynu novou cestou by se na německé půdě měl zúčastnit i prezident Medveděv. Pro nás a pro Slovensko je zajímavé, že nový plynovod by měl zásobovat i Českou a Slovenskou republiku, takže nová přerušení dodávek, jak jsme je několikrát zaznamenali v uplynulých deseti letech, už by nám neměla hrozit.
Nejmenší radost z nového ruského projektu má samozřejmě Ukrajina. Až doposud se právě přes její území do Evropy dopravovalo 80 procent všech ruských dodávek. Právě Ukrajina neustále poukazovala na to, že nový plynovod je nadbytečný, protože ukrajinská přepravní kapacita je 142 miliard kubických metrů plynu ročně a není stoprocentně využívána. Rusům ale nepochybně šlo o to, aby se napříště vyhnulo každoročnímu handrkování o ceny za tranzit a zároveň i o to, aby pro Západ byli naprosto spolehlivými obchodními partnery. Severní proud však ani při plné kapacitě všechny ruské dodávky do západní části kontinentu nepřepraví a přes Ukrajinu bude proudit i nadále. Ruská pozice při jednáních o cenách za tranzit však bude podstatně silnější: ukrajinští specialisté už spočítali, že na tranzitních poplatcích přijde Ukrajina o skoro 0,75 miliardy dolarů ročně.
Co bude spuštění nového rusko-německého plynovodu znamenat, zjistíme až po pár letech. Pro Rusy to rozhodně byla velmi nákladná investice (mluví se o tom, že 5,7 miliardy dolarů, plánovaných na výstavbu v roce 2007, se nejméně zdvojnásobilo a návratnost investice se odhaduje na 14–15 let). Rozhodně se ale nezdá, že by Severní proud představoval pro Evropu nějaké energetické znevolnění, v jehož rámci by si Gazprom diktoval, co by chtěl. Rusko je sice hodně významným dodavatelem energetických surovin pro starý kontinent, jenže do Evropy tyto suroviny alespoň prozatím dodávat a prodávat nejen může, nýbrž také musí. Což by naše případné obavy mohlo alespoň zčásti uklidnit.