Rudolf Kučera: Projekt Euroasijské unie - Český rozhlas

Vladiimír PutinFoto:  ]]> Jiří Hošek ]]>

Vladimír Putin bude s vysokou pravděpodobností znovu zvolen ruským prezidentem, protože má velkou podporu ruských voličů a ovládá všechny mocenské instrumenty v zemi. Po oznámení své kandidatury vystoupil nyní se zahraničně politickým programem, jenž byl publikován v minulých dnech v novinách Izvestija. Je to projekt ekonomické euroasijské integrace tří států, Běloruska, Ruska a Kazachstánu.

Není pochyby o tom, že touto integrací může vzniknout společenství, které bude ekonomicky velmi významné. Podívejme se například na Kazachstán, jehož zásoby plynu, ropy a dalších významných surovin jsou obrovské. Je to stát, jenž by se podle čistě ekonomických ukazatelů mohl hned zítra stát členem Evropské unie. Jeho hospodářský růst je ročně průměrně 10 procent, deficit státního rozpočtu je zhruba 3,5 procenta, státní zadlužení činí asi 14 procent HDP. O tom se státům Evropské unie může jenom zdát. Mají totiž velmi nízký hospodářský růst a státní zadlužení je o mnoho desítek procent vyšší. Jenže je tu problém. Kazachstán je politicky prezidentský systém, jenž má výrazné nedemokratické rysy, je v to podstatě orientální despocie. Proto by v žádném případě nemohl být přijat do Unie, která je od samého počátku společenstvím demokratických států, splňujících určité náležitosti právního státu. 

Nicméně Vladimír Putin poukazuje na některé další relevantní skutečnosti. Zaprvé od 1.7.2011 existuje mezi Běloruskem, Ruskem a Kazachstánem celní unie. Nyní má následovat další krok, směřující k vytvoření jednotného hospodářského prostoru. Měla by byt vytvořena jednotná pravidla hospodářské soutěže, například v oblasti technických předpisů, tarifů, zemědělských dotací atd. Měla by se také vytvořit jednotná vízová a migrační politika, měly by být odstraněny kontroly na vnitřních hranicích mezi dotyčnými státy. Vladimír Putin mluví o inspiraci Schengenským prostorem Evropské unie. Každý občan si bude moci vybrat, kde bude chtít bydlet, pracovat, podnikat, a všude by se měl setkat se stejnými podmínkami a pravidly. Konečným cílem je pak vytvoření Euroasijské unie, podobné Evropské unii. Má ovšem takovýto ambiciózní cíl vůbec naději? Nejprve bychom se ovšem měli ptát po skutečných motivech tohoto projektu. 

Jeho vlastním jádrem je patrně snaha vytvořit další předpoklady pro větší integraci těchto tří zemí do Evropské unie. Prvním krokem by asi mělo být zrušení víz mezi těmito zeměmi a Unií. Zadruhé zavedení zóny volného obchodu od Lisabonu po Vladivostok. A konečně se pomocí této velké ekonomické integrace dopracovat ke společným politickým institucím a strukturám s Evropskou unií. Jenže to všechno má své problémy. Znovu se vrátím k podstatě Evropské unie. Ta je sice na jedné straně velkým hospodářským prostorem a zónou volného obchodu, ale není jen tím. To nechápe mnoho lidí ani u nás, kteří stále opakují, že politická integrace evropských společenství byla chybou, že zašla příliš daleko a stále varují před nějakým evropským superstátem. Pokud se Vladimír Putin orientuje podle těchto lidí, nemůže Evropskou unii nikdy postihnout v její skutečné podstatě. Proto bychom se měli vrátit k samotným počátkům evropské integrace. Je prokazatelnou skutečností, že evropská integrace začala pod tlakem Spojených států jako snaha politicky a hospodářsky postavit na nohy západoevropské státy, které byly válkou těžce poškozeny a ocitly se náhle tváří v tvář imperiálním plánům Stalinova Sovětského svazu. Sovětský svaz chtěl vytlačit Spojené státy z Evropy a pak ji mocensky ovládnout. Smyslem evropské integrace bylo proto zajištění míru a bezpečí v Evropě a ne hospodářská expanze. Jeden z hlavních architektů evropské integrace francouzský politik Robert Schuman proto nejprve inicioval přijetí Evropské konvence na ochranu lidských práv a vytvoření Rady Evropy, která měla za úkol dbát na ochranu a rozvoj lidských práv a základních svobod. O této konvenci Schuman řekl: Je to základ, na kterém hodláme chránit lidskou bytost proti všem tyraniím a totalitám. Pak teprve se stal autorem známého Schumanova plánu, jenž znamenal počátek hospodářské a politické integrace evropských států. Plán byl vyhlášen 9.května 1950 a tento den si připomínáme jako den Evropy. 

Základní chybou dnešních kritiků Evropské unie je přehlížení politických a hodnotových aspektů evropské integrace a jednostranné zdůrazňování pouze hospodářských aspektů. Evropská unie vždy byla a doufejme, že bude společenstvím demokratických států, které uznávají a chrání lidská a občanská práva a svobody. Bez těchto základů by vlastně ani neměla smysl a byla by jen společenstvím hospodářských zájmů nelišila by se tak zásadně od podobných společenství po celém světě. 

Ve věci hospodářského vývoje můžeme Evropské unii mnoho vytknout, ale po stránce dodržování ústavních práv a svobod nikoli. Tři země, o nichž mluví Vladimír Putin jako o jádru budoucí euroasijské integrace, však mají opačný problém. Bělorusko nelze považovat ani zdaleka za demokratickou zemi, o Kazachstánu jsem se už zmínil a Ruská federace se nachází teprve na cestě hledání vlastního modelu demokracie. Společně plánovaný hospodářský prostor může být postaven na zásadách volného trhu, svobodného pohybu osob, zboží a kapitálu uvnitř společenství, ale nemělo by se zapomínat na to, že to všechno musí stát na skutečně dodržovaných občanských právech a svobodách. Že ale tady není něco v pořádku, můžeme vidět na počtu lidí, kteří z těchto států utíkají nebo by utéct chtěli. Téměř každý by se chtěl dostat nejraději do zemí Evropské unie. Pochopitelně, že důvodem je snaha žít na jisté slušné materiální úrovni, ale vedle toho je stejně silná snaha žít v bezpečí, mít garantovány jisté svobody, užívat jistých občanských práv nebo je moci obhájit před nezávislými soudy. A pokud toto Euroasijská unie nebude alespoň v nějaké přijatelné míře garantovat, nemůže být úspěšná.