Vladimír Putin má ambice euroasijského vůdce

Ruský premiér Vladimír Putin s největší pravděpodobní míří opět do prezidentského křesla. A jak se vzápětí dozvíte, jsou jeho ambice mnohem, mnohem dalekosáhlejší. Budeme se rovněž věnovat i nejrůznějším aspektům vývoje v Libyi a na závěr zavítáme spolu s vědeckým časopise Nature do Arktidy.

Vladimír Putin má ambice euroasijského vůdce  

Vytvoření „Eurasijské unie“ jako mocné protiváhy Evropské unie a dalších nadnárodních integračních seskupení bývalým sovětským republikám navrhl ruský premiér Vladimir Putin. Jeho článek v listě ]]> Izvestija ]]> naznačuje budoucí směr ruské zahraniční politiky po roce 2012, kdy bude Putin pro příštích šest let s největší pravděpodobností zvolen ruským prezidentem. Svou představu silné regionální organizace Putin opírá o takzvaný Jednotný hospodářský prostor, který od ledna příštího roku na bázi dosavadní celní unie spojí Rusko s Běloruskem a Kazachstánem. Rozlehlá oblast se 165 miliony lidí bude mít jednotný systém zákonů, odstraní překážky v pohybu pracovních sil, kapitálu a služeb. 

„Tam se ale nezastavíme, klademe si ambiciózní cíl dosáhnout další, ještě vyšší úrovně integrace – vybudovat Eurasijský svaz,“ píše premiér s tím, že k dosavadním třem členům zmiňovaného hospodářského prostoru se v budoucnu připojí i Kyrgyzstán a Tádžikistán. „Evropané potřebovali 40 let, než se od Evropského společenství uhlí a oceli dostali k plnohodnotné Evropské unii. Budování celní unie a Jednotného hospodářského prostoru jde daleko rychleji, protože čerpá ze zkušeností EU a dalších regionálních sdružení,“ napsal Putin. List ovšem připomíná, že celní unie spojující Rusko s Běloruskem a Kazachstánem, v níž Putin spatřuje integrační „most“ mezi EU a rychle se rozvíjejícím asijsko-tichomořským regionem, ale zůstala poměrně omezeným projektem, protože mnohé státy bývalého SSSR se k ní odmítají připojit. 

Pobaltí je plně zapojeno do fungujících evropských institucí, Ukrajina se integraci s Ruskem vzpírá v obavě, že by narušila budování silných vazeb s Evropou. Putin ale důvody k takovým obavám nevidí. „Nechceme se vůči nikomu vymezovat či se proti někomu stavět. Eurasijský svaz bude vznikat na univerzálních integračních zásadách jako nedělitelná část Velké Evropy sjednocené na principech svobody, demokracie a tržních zákonů,“ zdůraznil ruský premiér. „Nejde o oživení bývalého SSSR, bylo by naivní restaurovat nebo kopírovat to, co je minulostí,“ napsal předseda ruské vlády. „Navrhujeme model mohutného nadnárodního sdružení, které by se mohlo stát jedním z pólů dnešního světa a účinnou ‚sponou‘ mezi EU a asijsko-tichomořským regionem,“ konstatoval. 

Integrace nebude fungovat, soudí ruská média? 

I další ruská média jsou ovšem k Putinovým návrhům spíše skeptická. Komentátoři poukazují na rozpory mezi postsovětskými republikami, ostatně ani celní unie s Ruskem a Kazachstánem nepomohla Bělorusku v krizi. Deníky ale připouštějí, že Putin může zabodovat u voličů a že tyto plány mohou i ovlivnit ruskou politiku, až se jako prezident vrátí do Kremlu. „Putin se nevyslovil na toto téma poprvé, ale poprvé tak učinil v roli premiéra kandidujícího na prezidenta,“ upozorňuje hospodářský list ]]> Vedomosti ]]> ]]> Archiv ]]> - ]]> Podobné ]]> . Premiérův článek v deníku ]]> Izvestija ]]> tak považuje za odpověď všem, co si kladou otázku, co bude v Kremlu dělat. Ale namísto odpovědi na otázku, zda se znovu pustí do „utahování šroubů“, dal nyní najevo, že neuvažuje v mantinelech jedné země, nýbrž má ambice „euroasijského vůdce“; vládnout 142 milionům Rusům se už naučil, teď vytváří trh se 165 miliony spotřebiteli. 

„Nepochopitelné je jen jedno: koho vlastně Putin přemlouvá? Jestli voliče, tak to nestojí za námahu – 60 procent je vždy pro. Jestli Brusel, tak tam diplomaticky vyčkají, než Euroasijský svaz stvoří. Jestli Ukrajinu, kterou ani nezmínil, tak tu nezlákala ani sleva na plyn. A Kyrgyzstán se nabízí sám, tak k čemu je zapotřebí?“ Možná však Putin jen předvedl mladistvou sílu jako při jízdách s motorkáři a současně se poprvé pokusil vysvětlit, proč se vlastně vrací, tak jako se prezident Dmitrij Medveděv snažil hned na třech televizních kanálech objasnit, proč odchází. „Je třeba přiznat: ani v jednom případě to nedopadlo moc přesvědčivě,“ uzavřely ]]> Vedomosti ]]> . 

„Předchozí integrační pokusy Ruska nebyly příliš efektivní,“ upozorňuje deník ]]> Kommersant ]]> ]]> Archiv ]]> - ]]> Podobné ]]> . Moskva a Minsk se už druhé desetiletí snaží vytvořit společné orgány a měnu, ale za tu doby stačily svést už čtyři obchodní války: dvě plynové, jednu ropnou a jednu mléčnou. Euroasijská unie by také potřebovala k úspěchu Ukrajinu, ale Kyjev dosud dává přednost zóně volného obchodu s Evropskou unií. Putin své nápady ani nekonzultoval s běloruským a kazašským vedení, ačkoliv Astana si nepřeje vidět v celní unii Kyrgyzstán. Případné naplnění Putinovy myšlenky konkrétními projekty podle deníku vypadá „mimořádně bídně“: uskupení typu postsovětského Společenství nezávislých států či svazového soustátí s Běloruskem jsou buď blízko k deklarovaným cílům, anebo narážejí na politické překážky. 

Euroasijská unie by sice mohla být přitažlivou z hlediska ruských státních investic – kupříkladu Bělorusko by mohlo těžit z dopravních koridorů mezi Ruskem a EU –, ale praxe let 1991–2011 svědčí o ruském odhodlání investovat především do sebe. Hlavní výhodou se tak jeví možnost středoasijských režimů využít ruský vojenský potenciál k potlačení hrozeb vnitřní nestability a opakování „arabského jara“ v době oslabení EU a USA. Za hlavní smysl Putinova článku tak ]]> Kommersant ]]> pokládá snahu oslovit voliče. Ale v případě, že nejde jen o předvolební plány, ale o dlouhodobou strategii, mohla by vést až k vážným vnitropolitickým změnám: „Faktický odchod prezidenta do mezinárodní politiky totiž předpokládá zvýšení vlivu premiéra, a to by mohla být šance pro Dmitrije Medveděva, kterému Putin už slíbil funkci šéfa vlády.“ 

Kdo kryl Kaddáfího syna?  

Německé ministerstvo zahraničí a německá rozvědka BND v minulosti několikrát nepřímo intervenovaly proti vyšetřování syna svrženého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího Sajfa Araba, který studoval v Mnichově a opakovaně se ocitl v hledáčku tamní policie. Píše o tom časopis ]]> Der Spiegel ]]> . Berlínské úřady se podle něj obávaly zhoršení diplomatických vztahů s Tripolisem. Sajf Arab Kaddáfí, který údajně letos zahynul při náletu NATO na libyjskou metropoli, byl v letech 2006 až 2010 v Bavorsku celkem jedenáctkrát vyšetřován kvůli obchodu se zbraněmi, rvačce na diskotéce, jízdě bez řidičského průkazu a urážení policistů. Jen loni ministerstvo zahraničí podle ]]> Spiegelu ]]> pětkrát kontaktovalo bavorské zemské ministerstvo spravedlnosti kvůli německo-libyjským vztahům a pokaždé se přitom ptalo na vyšetřování Kaddáfího syna a vyžádalo si k němu zprávu. 

Mnichovští policisté si podle magazínu vícekrát interně stěžovali, že zásahy BND vyšetřování blokují. Pokaždé, když se dostalo do určitého bodu, nešlo v něm prý pokračovat. Bavorské ministerstvo vnitra však uvedlo, že o vměšování rozvědky nic neví. Německá vláda se podle ]]> Spiegelu ]]> obávala, že by intenzivní vyšetřování šestého syna tehdejšího autoritářského vládce severoafrické země mohlo ohrozit německé obchodníky v zahraničí jako v případě Švýcarska. Tamní policie v roce 2008 krátce zadržela jiného z potomků nyní již svrženého libyjského diktátora, Hannibala Kaddáfího, což vyvolalo ostrou diplomatickou roztržku mezi Tripolisem a Bernem. Libye zastavila dodávky ropy, stáhla ze švýcarských bank své vklady a odsoudila dva švýcarské podnikatele. To, že by jejich kauza souvisela s libyjsko-švýcarskou diplomatickou krizí, nicméně Tripolis oficiálně popíral. 

BND se podle ]]> Spiegelu ]]> zase obávala zhoršení zpravodajské spolupráce s Libyjci. Bavorské vyšetřování se podle časopisu opakovaně objevilo na programu zpravodajských porad v kancléřství. Německé úřady v současnosti vyšetřují jednoho mnichovského státního zástupce, který je podezřelý, že v roce 2007 předem varoval libyjskou ambasádu v Berlíně o chystané policejní prohlídce mnichovské vily Sajfa Araba. Ten podle mluvčího svrženého libyjského režimu zemřel v noci na 1. května při útoku mezinárodních sil na centrum Tripolisu. Při bombardování tehdy údajně zahynula i tři Kaddáfího vnoučata. Nezávisle potvrdit smrt devětadvacetiletého Sajfa Araba se ale zatím nepodařilo. 

Probudí se tripoliská synagoga k životu?

K problematice ještě jednou, i když ze zcela odlišného úhlu. Neúspěchem skončil pokus Davida Džarbího probudit k životu roky zanedbávanou synagogu v Tripolisu. Džarbí je jedním z tisíců libyjských Židů, kteří uprchli ze země za vlády diktátora Kaddáfího. Agentura ]]> Reuters ]]> na svém webu napsala, že Džarbí se do Libye vrátil po 44 letech s cílem opravit synagogu Dar Biší, která se má podle něj stát symbolem usmíření mezi židovským a muslimským obyvatelstvem v Libyi. Džarbí Tripolis opustil jako dvanáctiletý v roce 1967 v době, kdy se kvůli válce mezi Araby a Židy začaly v jeho okolí množit útoky na Židy. Kaddáfí pak o dva roky později vyhnal 38.000 libyjských Židů a zabavil jejich majetek. Většina synagog v Tripolisu byla zničena nebo přeměněna na mešity. Džarbí tvrdí, že je první libyjský Žid, který se od svržení Kaddáfího vrátil do země. 

Povolení uklidit synagogu prý dostal od místního šejka. Do budovy se probil pomocí perlíku a chtěl ze svatostánku vynést nepořádek. Dveře ale našel zamčené, a když se do objektu snažil dostat, přiblížili se prý k budově čtyři muži s puškami. „Musíš přestat. Přijdou ozbrojení muži a budeš zabit,“ řekl mu prý nějaký muž. Podle Džarbího kolegy se zdálo, že ozbrojená čtveřice budovu hlídá, později ale podle ]]> agentury AP ]]> nikdo z nich vidět nebyl. Povolení, které Džarbí kvůli synagoze dostal, bylo prý zrušeno. Šéf Přechodné národní rady Mustafá Džalíl se v této věci vyjádřil vyhýbavě. Je prý předčasné řešit rekonstrukci synagogy, když povstalci jinde v zemi stále bojují s Kaddáfího stoupenci. 

Podle Džarbího incident donutí nové libyjské vedení vyrovnat se s předsudky vůči Židům poté, co slíbili vybudovat demokratický stát, který bude po letech diktatury respektovat lidská práva. „Musí být jasné, zda je to svobodná nebo rasistická země,“ tvrdí Džarbí, který většinu života strávil v Itálii a působil jako psychoterapeut. „Někteří mi říkají, že se musím smířit s tím, že to skončilo. Já říkám ne... Je tu něco nedokončeného. Proto jsem tady,“ řekl agentuře ]]> Reuters ]]> . Džarbího působení i případný návrat dalších židovských exulantů do Libye v této muslimské zemi, jejíž bývalý vůdce patřil desítky let k nejhlasitějším kritikům Izraele, je podle ]]> Reuters ]]> ale stále – mírně řečeno – ožehavé téma. 

USA omezují zahraniční pomoc? 

Spojené státy se chystají poprvé za téměř 20 let výrazně omezit zahraniční pomoc. Jde o součást úsporných kroků, jež zástupci jak demokratů, tak republikánů navrhují pro snížení obřího státního dluhu země. Podle vládních činitelů i aktivistů nicméně šetření odráží klesající schopnost USA ovlivňovat svět. Informoval o tom deník ]]> New York Times ]]> . Navržené škrty v rozpočtu amerického ministerstva zahraničí a agentur poskytujících pomoc podle deníku přicházejí v době „zoufalých humanitárních krizí a nejistého politického vývoje“ ve světě. Úspory by mohly významně zasáhnout dodávky potravin a léků do Afriky, ale třeba i pomoc Pákistánu či Japonsku, postiženým přírodními katastrofami, či politickou a ekonomikou pomoc novým demokraciím na Blízkém východě. Dotkly by se i dobrovolnických Mírových sborů založených prezidentem Kennedym, které tradičně pomáhají ve světě. 

Podle listu by změny mohly podkopat i důležitý pilíř americké zahraniční politiky za prezidenta Baracka Obamy. Jde o takzvaný sofistikovanou strategii, která staví na diplomacii a rozvojové pomoci jako doplňku vojenské síly. Úspory by také zvrátily trend růstu zahraniční pomoci, který začal za prezidenta George Bushe ve snaze bojovat s kořeny extremismu a protiamerických nálad v problémových zemích. ]]> New York Times ]]> přitom podotýkají, že vzhledem k relativně malému podílu zahraniční pomoci na výdajích federální vlády – jde o jedno procento – by dopad škrtů mohl být disproporční. Omezení se již například dotkla podpory pro Tunisko a Egypt, kde letos lidové protesty svrhly autoritářské vládce. Zatímco podle některých názorů tyto země potřebují obdobu Marshallova plánu, americká vláda navrhla jen skromné investice a půjčky. I ty přitom narazily v Kongresu. 

„Demokracie se probouzí v zemích, které o ní nikdy nesnily,“ uvedla pro list šéfka americké diplomacie Hillary Clintonová. „Bohužel se to děje v okamžiku, kdy se naše vláda potýká s vážnými ekonomickými problémy. Není tak možné, abychom měli Marshallův plán pro Blízký východ a severní Afriku,“ dodala. Například podle republikánské členky sněmovny reprezentantů Kay Grangerové se bude muset změnit způsob, jakým Američané v zahraničí utrácejí peníze. Bude je nutné rozdělovat podle amerických bezpečnostních zájmů a vysvětlovat tato rozhodnutí Američanům, kteří jsou k zahraniční pomoci obecně skeptičtí, uvedla. Kritizovala například loňskou pomoc Pákistánu ve výši 250 milionů dolarů po tamních loňských ničivých záplavách. 

„Už jsem řekla, že to považuji za špatný postup a špatnou politiku. Co řeknete lidem ve Spojených státech, které postihla povodeň?“ ptá se kongresmana. Ve fiskálním roce 2010 činily výdaje na mezinárodní záležitosti včetně zahraniční pomoci a provozního rozpočtu ministerstva zahraničí 55 miliard dolarů. V následujícím finančním roce klesly na 49 miliard dolarů. V současném finančním roce, který začal sobotu, navrhuje vláda rozpočet 59 miliard dolarů ovšem včetně 8,7 miliardy na operace v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu. V Iráku by například tyto peníze měly podpořit nové úkoly ministerstva po stažení amerických jednotek na konci letošního roku. Jaká nakonec bude skutečná výše rozpočtu, není známo. Jisté je podle deníku jen to, že zahraničí pomoc výrazně klesne a sníží se již druhý rok po sobě. Republikáni navrhují rozpočet celého ministerstva seškrtat o 12 miliard dolarů, tedy zhruba o pětinu. Beze změn zřejmě zůstane jen pomoc Izraeli navržená na tři miliardy dolarů. 

Ozonu nad Arktidou ubývá?

Závěrem pořadu míříme do země kdysi věčného ledu. Vrstva ozonu v atmosféře nad Arktidou byla letos na jaře natolik oslabená, že je možné poprvé mluvit o ozonové díře podobné té nad Antarktidou. Uvádí studie časopisu ]]> Nature ]]> . Podle vědců způsobilo úbytek ozonu nezvykle dlouhé období, po které panovaly v horních vrstvách arktické atmosféry velmi nízké teploty. Ozonová vrstva, která chrání zemský povrch před ultrafialovým zářením, se nachází ve stratosféře. Když v této vrstvě atmosféry panují chladné teploty, začínají být velmi aktivní sloučeniny chlóru, uhlíku a fluoru CFC, které ozon ničí. V letošním roce sice nebyly teploty ve stratosféře rekordně nízké, chladné období ale trvalo nezvykle dlouho od prosince do dubna. Podle vědců tak bylo ve výšce 20 kilometrů zničeno asi 80 procent ozonu. 

„Zimy v arktické stratosféře jsou rozdílné – některé jsou teplejší, jiné chladnější. Za posledních několik desetiletí ale během zim, které jsou chladné, začíná být teplota stále nižší,“ uvedla Michelle Santeeová z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír NASA, která se na studii podílela. „Vzhledem k tomuto trendu očekáváme, že přijdou další chladnější zimy. Když k tomu dojde v situaci, že v atmosféře budou vysoké hladiny chloru, předpokládáme, že budou velké úbytky ozonu,“ řekla Santeeová. Zatímco ozonová vrstva v Arktidě se letos rekordně zmenšila, v Antarktidě je podle vědců situace dlouhodobě stabilní. Ozonová díra se zde ale objevuje každým rokem. Příčinou je zejména to, že tamní stratosféra je obvykle chladnější než v oblasti severního pólu. 

Dnešní vydání pořadu Svět viděný internetem končí. Relaci, ve které vás seznamujeme s nejzajímavějšími články světových médií, můžete slyšet každý den od 19 hodin 10 minut. Zvukový záznam pořadu naleznete v sekci ]]> iRadio ]]> . Některé vybrané pasáže si můžete přečíst také v ]]> Týdeníku rozhlas ]]> .  

]]> Hlasujte pro zpravy.rozhlas.cz v anketě Křišťálová Lupa 2011 ]]>